Muzikalové stránky

Úvod (čte Jan Kanyza)

Příběh vášní, úkladů a mocenských
zápasů začíná v roce 48. př. Kr.
Řím se závratnou rychlostí mění
z barbarského města v mocnou říši.
Sláva Egypta je naproti tomu
zaváta jemným pouštním pískem.
V zemi pyramid,
dávných svědků éry faraónů,
vládnou již několik
staletí Ptolemaiovci,
následníci Alexandra Velikého.
Nedospělý vládce
Ptolemaios XIII.
a jeho regent Pothinus
napjatě očekávají v Alexandrii
výsledek bitvy u Farsala.
Který z římských vůdců zvítězí -
Pompeius anebo Caesar?
Kdesi v královském paláci, pod
ochranou spánku a bohyně Isis,
odpočívá Ptolemaiova
sestra Kleopatra,
toho jména sedmá...

Ave Alexandrie
(vojáci, Pompeius,Caesar)

Vojáci: Ave, Ave...
Pompeius na hlavu poražen byl,
na útěk musel se dát.
Pouze ty, Caesare, máš dosti sil,
dál abys Římanům vlád.
Pompeius:Vstoupil jsi do země požehnané,
jež vážnost i bohatství má.
V míru tě vítají Egypťané.
Alexandrie je tvá.
Caesar: Přátelsky vám,
jak jsem si přál,
vždycky byl nakloněn Řím.
Pompeius: Ptolemaios, náš mladý král,
ted´ klade dar k nohám tvým!
Otrok::-Pompeius!
Vojáci: -Pompeius! Jeho hlava!
C:Nad vaším darem
já mohu jen sténat.
Sochou Pompeiovou
ozdobím senát.
Vojáci: Po slavném vítězství u Farsala
Egypt jak na dlani máš,
nadvláda Říma je dokonalá,
zdráv budiž, Caesare náš!

Chci královnou se stát
(Kleopatra)

Ó, božská Isis, já tě chválím.
Tvá Kleopatra ptá se, má-li žít
věčně věků v ústraní,
i když vládci nezvaní
jak supi kolem trůnu krouží.
Jak mohu čelit já těm choutkám?
Vždyť´ v té hře o moc jsem
jak loutka jen,
umlčena exilem,
vězím míle za Nilem,
jen ty víš, po čem dávno toužím.
Chci královnou se stát
a zem svou k slunci vést.
Ty, Isis, jedenkrát
snad spolu s trůnem
dáš mi záři hvězd.
Chci Egypt pozvednout
a vyrvat z římských pout.
Své zemi úrodné,
snad jednou svobodné
chci vrátit majestát
a královnou se stát.
Vlast za otcovy hříchy pyká
a kdo má roli následníka hrát,
to mi vrásky nedělá,
jsem už téměř dospělá,
a tak můj vnitřní hlas mi říká:
Chci královnou se stát
a zem svou k slunci vést,
ty, Isis, jedenkrát
snad spolu s trůnem
dáš mi záři hvězd.
A hold mi vzdá i Řím,
já vstoupím před senát,
snad bozi všemocní
moji moc tak umocní,
chci královnou se stát,
chci královnou se stát.

Vykutálená
(duet Caesar a Kleopatra, začátek Rufius a vojáci)

Caesar: Alexandrie - perla Středomoří
Vzlet měla orlí - srdce zaječí
I maják Faro Římanům se koří
Vzdělanost, která zmírá po meči o ho
Minulá sláva - dneska v rozvalinách
Tomu se krátce říká - dějiny
Rufius: A je snad důvod proč to má být jinak?
C: Bohužel neznám ani jediný
Vojáci: Bohužel nezná ani jediný

Sluha: Dar pro velkého Caesara
C: Tak se mi zdá, že jsi tak trochu vykutálená

Kleopatra: Jak velký Caesare, jak páni vojáci
jak se vám bydlí, v mém vlastním paláci?

C: Má pyšná moc
Zřejmě nic moc
Pro tebe neznamená
Caesar v své dobrotě
Za to tě
Nepověsí
Že jsi, že jsi
Vykutálená!
Jsem vlastně rád
Že jedenkrát
Historik zaznamená
Caesar vzal fakticky
Stoicky
Bez represí
Že jsi, že jsi
Vykutálená!

K: Vlastnost mi přiděl
tys přišel a viděl
Jsi ten kdo i zvítězit má
Hovor jen vedem,
Tak neřešme předem
Zda jsem nebo nejsem-li já
Vykutálená

C:Všim jsem si blíž
Pleť jako plyš
Pěkně jsi zaoblená
Snad rosteš do krásy
Jiná jsi,
než li se zdáš
A jsi až až
Vykutálená

K: Nezdáš se stár
vrásek jen pár
vlasů snad víc moh bys mít
Nesmýšlej nedobře
o kobře
od pyramid
že ví jak být
vykutálená

C: Hrdá i sčetlá
Tys k nohám mi slétla
jak mince co má rub i líc
S hravostí šelem
Teď klameš mě tělem
A vždy budeš míň nebo víc
Vykutálená

Oba: Hru co má spád
Začli jsme hrát
Aktéři dva - ty a já
Pro správně hrající dvojici
Kouzlo své má
Ta hra, ta hra
Vykutálená, vykutálená, vykutálená.

Bohové I - Hvězda stoupá
(Isis a Jupiter)

Isis: Hle, jak šťastná
hvězda Kleopatry,
jež se ke mně denně modlí,
závratně stoupá.
Nedávno dívka
s nejistou budoucností,
a zítra možná už
egyptská královna.
Jupiter: To závratné stoupání
je způsobeno
jejím závratným vystupováním
v Caesarově loži, Isis.
I: Zase jsi vulgární. Příliš
vstřebáváš naše božské víno.
J: Mimoto se její mladší bratr
Ptolemaios nenechá odbýt,
určitě by nerad přišel o svůj
královský majestát kvůli sestře
a jejímu novému milenci.
Však uvidíš, co ten jeho rádce,
ten eunuch Pothinus vymyslí.
Když nemá tamto dole,
tak se to snaží dohonit nahoře.
I: S jakou potutelnou radostí
mluvíš o jeho neštěstí. Chudáček!
J: Chudáček? Grázlíček je to!
I:Ale štěstěna je na straně
Kleopatry a Caesar též.
Ptolemaios se ničeho neodváží,
vždyť´ je to vlastně ještě dítě.
J: Jen blázen dobrovolně zůstane
ve stínu své sestry. Moc
zaslepuje. Krade zdravý rozum.
Moc, to je to nejsilnější
afrodiziakum, Isis.
I:To je hezké.
Škoda že jsi toho nikdy
nevyužil!
J: Dej pokoj!
To je pro mě nedůstojné.

Za to se platí
(vojáci, Pothinus, Ptolemaios)

Ptolemaios: Proč Ptolemaios, hodný hoch,
nesnese se se sestrou?
Podat jí ruku,
to jó, to by moh.
Jedna lest navíc se ztratí,
za slabost se platí,
tvrdě se platí.
Proč Ptolemaios je sestřin stín?
Vždyť´ víc než dcera bývá syn.
Sestřičce kus trůnu
však není dost.
Jak žena nad mužem
nade mnou ohrnula nos.
To se platí.
Za to se platí!
Vojáci: Krví se splácí hříšný hřích
nepsaným právem vládnoucích.
Pothinus: Slyšíš ty bubny
a slyšíš ten ryk?
Pothinus pro tebe objednal šik!
To Achillas do boje zbrojí
a přesily všichni se bojí,
všichni se bojí!
Všichni: -Za krále tas!
-Tas!
-Bodni a křič!
-Křič!
-Výhra je ctihodný chtíč.
-Křič! Chtíč!
Ptolemaios:-Vetřel se Řím...
Vojáci:-Jo!
Ptolemaios:-...do egyptských zdí.
Vojáci:-Tak, tak!
Ptolemaios:Drzost se nestrpí,
za zpupnost vždycky se platí.
Vojáci:-Tak jó!
Všichni:-Tvrdě se platí! -Platí!
Pothinus:-Nesmíš se vzdát...
Vo:-Boj!
Po:...i kdybys pad.
Po:-Jak káže egyptský řád...
Vo:-Jak káže egyptský zákon a řád...
-Po:...voják je chlap.
-Vo:Tas!
-Po:Bodej a šlap!
-Vo:Tas!
Po:Nešetři ranami,
ať vetřelec tu zábavu platí.
Vo:Ať hezky platí!
Vš:Krví se splácí hříšný hřích
nepsaným právem vládnoucích.
Ptol:Slyší mě Caesar?Či radši se skryl?
Modlí se, kéž by se nenarodil!
Mí vojáci plány mu zhatí,
vždyť za pýchu vždycky se platí!
-Krví se splácí hříšný hřích...
-Vítěz vstává.
-...nepsaným právem vládnoucích.
-Králům sláva!
Ptol: Slyší mě Caesar? Či radši se skryl?
Modlí se, kéž by se nenarodil!
Své legie za chvíli ztratí,
chtěl vraždit a za to se platí.
Smrtí se platí!

Zamilovaný Caesar
(Caesar)

Kleopatro s šíjí labutí,
vstal jsem z mrtvých
po tvém uštknutí.
Byl to pouhý rozmar nebo plán
otevřít mi náruč dokořán?
Tonul jsem jak v příboji.
Šepot, výkřik, obojí
i válečníka odzbrojí.
A tak to tedy ne!
To nepůjde jen tak!
Počkej, Caesar ti ještě
lekci dá! Fakt!
Stovky žen já
před tebou jsem měl,
proč až dnes mi rozum uletěl?
Objalas mě na svých kobercích,
oděná jen v perlách,
ve špercích.
Zachovám si chladný soud!
Líp mi bude bez tvých pout.
Právo vládnout, rozhodnout
mám já!
Zachovám si chladný soud!
Líp mi bude bez tvých pout.
Právo vládnout, rozhodnout
mám já!
A vím, o co ti jde!
Abych tě dosadil na trůn?
Královna Kleopatra!
To nezní špatně, královna.
A taky se jí staneš!

Pod tvými ochrannými křídly
(Kleopatra, Caesar, Rufius)

Rufius: Caesare!
Caesare!
Caesare, Achillas obklíčil nás,
na moři legie padnou!
Caesar: Zaujmout obranu!
Rufius: Už není čas,
naději nemáme žádnou!
Caesar:-Zapalte lodě!
Rufius:-Zapálit lodě!
Caesar: Pothinus,
zrádce a krysa všech krys,
drží se trůnu jak obtížný hmyz.
Přísahám, že za to skoná!
Nebo snad zradila ona?
Kleopatra: Pod mými ochrannými křídly
máš teď možnost uniknout.
Znám tu přece každý kout,
jen já vím, kudy mám tě vést.
Caesar: V čem se teď tvoje oči zhlídly?
Žár mé loďstvo pohltí,
krásný hazard se smrtí
je jen pouhopouhá lest.
Oba: Ta hradba z plamenů, ta hráz
před nepřáteli skryje nás.
Oba:-Veslicí pláchnem...
-Kam a jak?
Caesar:-Na širé moře, za maják.
Kleopatra:-Pod tvými ochrannými křídly.
Oba: Pod tvými ochrannými křídly.
Pod tvými ochrannými křídly.

Bohové II - Hvězda stoupá
(Isis a Jupiter)

Jupiter: To je chudinka, ten Pothinus.
Říkám, že je chudinka.
Kdysi přišel o to tam dole,
a teď dokonce o to tam nahoře.
Isis: Ano, je to strašné. I mladému
Ptolemaiovi nechali stít hlavu,
ale možná je to dobře,
milý Jupitere.
Byl tolik zahlcen temnými stíny
své neukojené touhy po moci.
Jupiter: Temné stíny! Spratek to byl!
A teď má to, co sám druhému přál.
Hlavu v koši.
Isis: Teď už alespoň nic nebrání mé chráněnkyni
Kleopatře usednout na trůn.
Pokud Caesar oznámí, že Kleopatra
bude královnou Egypta,
senát to schválí a hotovo.
Jupiter: Isis, nechceš se napít mého zlatavého
vína? Rozjasní ti mysl.
Ty jsi naivní!
Senát je stát, že jo?
Ten si do toho nenechá kecat
od nějaké Egypťanky.
Isis: Ve všem vidíš problém, Jupitere.
Senát bez Caesara není senát
jen banda žvanilů.
Jupiter: Ale pořád mají velkou moc a budou se jí držet
zuby nehty. Věř mi, Isis.
V Římě s Kleopatrou vyrazí dveře,
Caesar Necaesar.
Vsadím se s tebou o tři lahvinky
bílého archivu z vinic Olympu,
ročník 62 před naším letopočtem,
vlastně před jejich letopočtem.
Isis: Jsi chronický pesimista
a starý bručoun.
A alkoholik a...
Jupiter: Já jsem realista.
Ovíněný, ale jsem realista.

Senát I
(senátoři, Marcus Antonius, Octavian)

Všichni: Ave, ave...
Marcus Antonius: Nastal pak lítý boj,
Achillas legie kosil.
V zápase s přesilou Říman si statečně ved.
Konečně s úsvitem
Caesar pak dočkal se posil,
vzal egyptské útokem -
zcela je z bojiště smet.
Jak Pothinus, tak Ptolemaios
už nezdvihnou uťaté hlavy.
Tak jako vždy, také i dnes
Caesar své vítězství slaví.
Brutus?:Tak se mi zdá, páni senátoři, že
Caesar jde nějak rychle nahoru!
Octavian?Caesar je zdravý
a klidně si slaví,
je šťasten i zaslepen
triumfem svým.
Nejde mi z hlavy,
proč Egypt se baví,
leč stranou
a bez oslav zůstává Řím.
Senátoři: Vážený senáte, netrap se tím!
-No tohle!
-Ale pánové!
Caesar tu není,
však rád by tu byl.
-V ničem se Římanům neodrodil!
-Že ne?
Co je pro nás výhodné?
Pro co se rozhodnem?
Má-li tam zůstat,
či vrátit se sem?
Asi se na ničem neusnesem!
Ostatně tak jako vždycky, pánové!
Děti ať v shromáždění mlčí,
adoptivní synové zvlášť!
Octavian: Caesar je v pasti
a nemůže ven,
v náručí děvky si užívá jen.
Marná je vzpoura,
ta coura to ví,
vždyť chutnější sousto
už neuloví.
Senátoři: Kdo padne za oběť příště,
kdo ví?
-Já nechci, pánové!
-Já snad...
MA:Život je změna,
teď´ vládne nám žena!
Já prostřu snad na stůl,
vy pokliďte sál.
Senátoři:Běh na dlouhé tratě,
jen neztratit gatě.
Že běhna tě doběhne,
tím si bud´ jist!
Vážený senáte, obraťme list!
Brutus?:Pánové, s tím Egyptem
to nebude jednoduché!
Senátoři: My budem bez práce,
egyptské paláce
za nás vše vyřeší bez prodlení.
K čemu číst listiny,
šlapat jak hodiny?
Důvod ni jediný k tomu není.
Vždyť lidi stejně nic neocení.
Octavian: Jako ta coura se nebudem courat.
Senátoři: -Jen vytvářet dějiny...
-To je náš cíl!
Nežádej od státu zrušení senátu,
demokrat vždycky tu arénu ctil,
bez ní by žvanil se neuživil.
Senát je od toho, aby tu byl! 

Když v deltě svítá
(Kleopatra a Caesar)

Kleopatra: V dálce stíny pyramid,
stálý slunce žár,
vstává zem a řeka proudí dál.
Caesar: Lásku tvou a zemi mít,
co víc bych si jen přál,
po tvém boku Římu v čele stát.
Kl:-Pánem světa být.
C:-Královnu svou mít.
Kl: Já to cítím.
C:-Já to cítím.
Oba: Sílu náhle v nás,
když v deltě svítá.
Když v deltě svítá.
Kl: Naší říši krále dám,
cítím jeho puls,
v rákosí když vplouvá lodi kýl.
C: Svítá, lásko, právě nám
a správný máme kurs.
Dál než Alexandr Veliký...
Kl:-...může náš syn být.
C:-Stále vzhůru jít.
Kl:-Já to cítím.
C: -Já to cítím.
Oba: Sílu náhle v nás,
když v deltě svítá.
Když v deltě svítá.
Kl: -Deltou věčně plyne Nil.
C:-A sílí z přítoků.
Kl-Vnímej řeku.
C: -Na věky věků.
Oba: Je, lásko, síla v nás.

Narodil se Caesarian
(Caesar, Apollodoros a sbor)

Apollodoros: Poslyšte, lidé, co se říká,
a pak řekněte to rychle dál.
Kleopatře narodil se
dnes egyptský král.
Egypťané syna vítají,
Caesar šťasten je a s ním snad Řím.
Velké dny Egyptu svítají,
nový král!
Bohové si to tak přáli,
Caesar měl se otcem stát.
A jeho syn pak vrátí
ke slávě egyptský stát.
Egypťané syna vítají,
Caesar šťasten je a s ním snad Řím.
Velké dny Egyptu svítají,
nový král!
Sbor: Král, jenž o svůj lid vzorně dbá,
král, jenž Egyptu sílu dá.
Národ egyptský docení,
sláva buď jeho zrození!
Král, jenž o svůj lid vzorně dbá,
král, jenž Egyptu sílu dá.
Národ egyptský docení,
sláva buď jeho zrození!
Caesar: Na dosah můj jsou smělé cíle,
teď když vlastního syna mám.
A silou celé svojí moci
já se k němu znám.
Ano, tento hoch je synem mým,
po matce je i egyptský král,
Šťasten jsem a se mnou snad
i Řím, nový král!
Sbor: Král, jenž o svůj lid vzorně dbá,
král, jenž Egyptu sílu dá.
Národ egyptský docení,
sláva bud´ jeho zrození.
Caesarian!

Bohové III - římský triumf
(Isis a Jupiter)

Isis: To je obrovský triumf, Jupitere!
Kdo by si to pomyslel
ještě před nedávnem -
Kleopatra přijíždí do Říma!
-Kolik jsi dal těch lahví do hry?
Jupiter: -Tři...
Egypťanka po boku Caesara?
To už je pro Římany příliš!
Ale pozor! Ona přijíždí do Říma
s Caesarovým synem Caesarianem.
A Caesar se samozřejmě
ke svému otcovství nepřizná.
Prohraješ! Ty tři lahvinky
si vypiju já sám.
-Řím ji nepřijme.
Isis: -Řím padne Kleopatře k nohám.
Uvidíš, Jupitere,
je to silná a hrdá žena
a navíc mnohem hezčí než všechny
římské dcery z bohatých domů.
A Caesar se se svým synem
Caesarianem určitě nebude tajit.
Jupiter: Byl by blázen, To by ho mohlo
zabít. To by Římané nezvládli.
Isis: Vsadil ses? Vsadil.
Tak ji tam pojď´me uvést, ať
vidíme kdo z nás dvou má pravdu.
Jupiter: Že já jsem se do toho motal!
Kam Zeus nemůže...
Kam Zeus nemůže,
tam nastrčí ženskou.
Nebo aspoň bohyni.

Teď královnou jsem já
(Kleopatra a sbor)

Kl: Své myšlenky jen zvolna sbírám
Ty Isis dobře víš jaký mám cíl
Já, jenž mívám vnuknutí
Dál přežívám spiknutí
A hvězda nilská vzhůru stoupá
Když kobra zlatá skráň mou svírá
A velký průvod můj uvítá Řím
Můj pocit je smíšený
Zájem o mě zvýšený
Však na úsměvy nejsem skoupá
Refrén :Teď královnou jsem já
A hold mi vzdává Řím
Já vjíždím před senát
Ze snů už přece vím, to má tak být
Ať Řím jen poslouchá
Jak dávný je můj stát
Kde bývalo co psát
Když zde byl vlků ráj
Ať Řím jen poslouchá
Teď královnou jsem já
Já od Římanů smích i slýchám
A napjatý vzduch fóra dýchám tep
Leskem svým je ochromím
Hrot zášti tak odlomím
tak hvězda nilská vzhůru stoupá
Znovu refrén
sbor: Teď královnou jsi nám
A hold ti vzdává Řím
Už vjíždíš před senát
Tvá krása s bohatstvím je v Římě vším
Kl:Teď královnou jsem já
A hold mi vzdává Řím
Ta síla zkrocená, drtivá i výbušná
Teď královnou jsem já
Teď královnou jsem já

Ať věci jsou tak jak jsou
(Caesar a Kleopatra)

Kleopatra: Já vím, že odmítáš Octavia,
jenž by ti korunu dal.
Caesar: Říkám, stačí, že Caesar jsem já,
nač mám i římský být král.
Já jsem Caesar.
Kleopatra: Nevím,
proč odpouštíš nepřátelům,
jež bys měl mečem svým stít.
Caesar: Hlídám své štěstí -
jsem stranou všem zlům,
není mým cílem se mstít.
Kleopatra: Ty jsi Caesar,
ale temné síly pracují.
Caesar:Takový je Řím!
Kl:Musíš se prát.
C:-Kam se mám drát?
Kl:-Jen silným vždycky přál Řím.
C: Jen silným vždycky přál Řím.
Nechceš se bít, nechals to být.
Oba: Ať věci jsou tak jak jsou.
Zlé sny mě trápí,
až bojím se spát.
C: Jsou to sny, noční můry -
stačí si přát,
dokud Caesar je Řím,
ať věci jsou tak jak jsou.

Ať z kola jde Caesar ven
(Senátoři)

Octavian: Přátelé v senátu, to, co se
koná tu, jednou snad ocení Řím.
Caesar má velkou moc,
volám vás na pomoc,
budoucnost nejistou zřím.
Pro tyto důvody ve jménu
svobody on musí odstraněn být.
Všichni: Ocení Řím plán ten zákeřný -
ať z kola jde Caesar ven.
Brutus?-Tak jak říkám - ujednáno.
-Jen ho sem musíme dostat.
Octavian: Mám plán, vím jak na to –
Pánové poslouchejte.

Lásko, nechoď před senát
(Kleopatra, Caesar, Octavian)

Kleopatra:K ránu spánkem mým
se prohnal sen,
ze spánku mě vyrval
vlastní sten.
Caesar: Vím, co zřejmě
snažíš se mi říct,
věštec spatřil
v jádrech mnohem víc.
Kl:-Lásko, nechoď před senát.
C:-Nepřátelům svým se smát.
Kl:-V náruč smrti chceš se hnát.
Oba:-Vždyť neposílí, co tě zabíjí.
Octavian: Jít bys měl před senát, korunu
chcem ti dát, zásluhy ocenit tvé.
Sbor: Věštec to vidí, že březnové idy,
ty završí Caesara pouť.
Kl:-Naplní se, co se zdá.
C:-Možná že smrt není zlá.
Oc:-Můžeš římským králem být.
C:-Myslím, že tam musím jít.
Oba:Či smí znát Caesar strach?
Marcus Antonius: Caesare!

Caesar náš
(Antonius a Kleopatra)

Antonius: Caesare!
Tak zemřel Caesar náš,
když si tógou zakryl tvář,
a co dál říct - závěť mám.
Kleopatra: Spíš cítím, nežli vím,
že získá všechno Řím.
a já na cestu k Egyptu se dám.
Já vím, že cesty
zkříží osud záhy nám.
Oba: Já vím, že Caesar býval
přítel tvůj, Caesar náš.

Teknon, ty klaieis
(sbor senátoři, Kleopatra)

Sbor: Teknon, ty klaieis,
ty de se frenas híketo pentchos?
Teknon, ty klaieis, ty de se
frenas híketo pentchos... (prolíná se s textem Kleopatry)
Kleopatra: Synáčku můj, proč pláčeš? Do srdce
tvého jaký žal se to vlil?
Synáčku můj, proč pláčeš? Do srdce
tvého jaký žal se to vlil?
Synáčku můj!

Velká píseň o Nilu
(Kleopatra)

Odjíždím, víc nevzlykám
Samotě své již zvolna přivykám
Rákosí kýl rozčeří
Dřív než má zem zešeří
Krokodýl spí v písčinách
Přemýšlím o všech římských příčinách
Caesar - bůh bdí ve hvězdách
Jen když spím blíž se mi zdá
Refrén: Snáší pryč pláč a žal
Nil jenž sám Ré nám dal
Deltou dál prudí Nil můj
Římským zlem vláčenou
Pláčem tvář zmáčenou
Sílou svou léčí Nil můj

Synu můj, víc nevzlykám
Všechnu svou lítost i hněv polykám
Jako Nil já plynu dál
Ty jsi syn, jenž bude král
Znovu refrén
Svítá, zšed náhle stín
Vím dál jak žít teď s tím
Jen mnou je chráněn syn můj
Cítím se spálená
Zlým snům však vzdálená
Ránem když vstává Nil můj
Znovu refrén

Sláva, sláva
(Rufius, vojáci, Marcus Antonius)

Rufius: Pomstou vraždu trestá Řím,
čím kdo zachází,
též schází tím.
Velkou bitvu vyhrál Řím,
z pláně u Filipie
jen stoupá dým.
Ráno vedl šik zrádce nebožtík,
sám se ctí pad na svůj břit.
R:-Sláva!
Vojáci:-Sláva!
R:-Sláva!
-Sláva!
Všichni:-Sláva!
R: -Caesar pomstěn byl!
Koukám, nikdo nejásá,
únavou už slábnu též já sám.
Vojáci:-Spoustou...
R:- nesnází
Vojáci:...vláčeni jsme,
no, a jídlo nám schází.
R: Zítra bude líp,
dávám na to slib,
rádi buďme, zas že nastal klid.
R:-Sláva!
Vojáci:-Sláva!
R:-Sláva!
Vojáci: -Sláva!
Všichni: -Sláva!
R: -Caesar pomstěn byl!
A každý z nás jistě rád
na nový triumvirát
číši dá si z Říma vína.
Vojáci: -Dál na trable nevzpomíná.
Zítra bude líp,
dávám na to slib,
rádi buďme, zas že nastal klid.
Všichni:-Sláva!
-Sláva!
-Sláva!
-Sláva!
-Sláva!
Rufius-Caesar pomstěn byl!
Antonius: Brutus právě dodýchal,
zrádce poslední,
a svět se koulí dál.
Vojáci:-Veď nás...
Rufius:-...Antonie!
Rádi bojem vyděláme
na svůj plat.
Antonius: Já povedu vás, to vám povídám,
víno, chléb, taky žold vám dám.
Všichni: -Sláva!
-Sláva!
-Sláva!
-Sláva!
-Sláva!
Antonius:-Kyne nová...
Všichni: -Sláva!
-Sláva!
-Sláva!
-Sláva!
-Sláva!
Antonius: -Kyne nová...
Všichni: -Sláva!
-Sláva!
-Sláva!
-Sláva!
-Sláva!
Antonius: -Kyne nová sláva nám!

Mocnými ochrannými křídly
(Kleopatra)

Utíká čas - Caesare můj,
silný Řím na mou zem
zas dostává chuť´.
Snad Marcus Antonius,
který po tvém boku stál,
může mi pomoci?
Vzpomínám na setkání dávné,
pouhá chvíle vzdálená,
tvář tu přesto stále mám
v paměti, leč v závojích.
Můj zájem sílí - začal hnát
zvědavou touhu lépe znát
muže, jenž brání mi spát
a s nímž by vzkvétal nilský
stát. Mocnými ochrannými křídly,
mocnými ochrannými křídly
chraň stát egyptský.

Bohové IV - Nové plány
(Isis a Jupiter)

Jupiter: Tak Kleopatra nám
už zase vystrkuje růžky.
Tentokrát to byl Marcus
Antonius. To je fešák!
Kleopatra si ho asi brzy usídlí
ve své postýlce. Co říkáš?
Isis: Ty už jsi zase nasával.
Kleopatra sice má ráda muže...
Jupiter:-Ano. Někdy i několik najednou.
Isis: -Ale není tak lehkomyslná.
Navíc Marcus Antonius
pomstil Caesarovu smrt.
Jeho vrazi byli pobiti
armádou pod jeho vedením.
Jupiter: To provedl precizně. Tím si na
Kleopatru pořídil opční právo.
Ani se nedivím, že raději snáší
nepohodlí vojenského stanu
než společné pohodlí
s tou svojí Fúrií.
Isis: "Fulvií", a není to k smíchu.
Fulvie je ctižádostivá žena,
která žene Marka Antonia k stále
novým cílům v jeho kariéře,
a tak to má být.
To je úloha dobré manželky.
Jupiter: Manželka je vlastně
šedá eminence lidstva.
Všechny ženy chtějí ovládat
Nás muže
-a potažmo tím celý svět.
Isis:-Vás muže?
Jupitere, zapomínáš,
že nejsi muž, ale bůh.
Tebe nikdo ovládat nemůže.
A mlč už!
Půjdeme se podívat domů k Fulvii
a Markovi Antoniovi,
co ti dva chystají.
A vzmuž se, Jupitere!
Jupiter: Já nejsem muž, já jsem bůh!

Pár hádkou spálený
(Fulvie a Marcus Antonius)

Fulvie: Tak se mi zdá, že musím ti dát
několik rad, muži můj.
Antonius: Fulvie, víš, vyčkal bych spíš,
tak aspoň chvíli jen stůj.
Fulvie: Octavian jako tvůj pán
s tebou jedná - to víš sám.
oba: Pár hádkou spálený,
pár má ustálený styl svůj.
Fulvie: Čas nadešel, jen kdybys chtěl,
tak už jsi Římanům vlád.
Antonius: Triumvirát podpořím rád,
prostor chci zákonům dát.
Fulvie:Vždycky jsi stál jen opodál,
stačí, když chválí tě stát.
Oba: Pár hádkou spálený,
pár má ustálený styl svůj.
Krásné je názor svůj mít,
za ním stát si
a dál jen se bít.
Vůle vést bitvu monstrózní,
jen silný vyjde z ní zdráv
dle všech práv.
Fulvie: Vojsko chce žold, tak musíš holt
k Egyptu přímo teď plout.
Antonius: Snad prosit mám, to neudělám,
vždyť přece mám hrdost svou.
Fulvie: Egypt je moc, končí zlá noc,
železo začni hned kout.
Oba: Pár hádkou spálený,
pár má ustálený styl svůj.
Krásné je názor svůj mít,
za ním stát si
a dál jen se bít.
Vůle vést bitvu monstrózní,
jen silný vyjde z ní zdráv
dle všech práv.

Dámy vládnou
(Kleopatra a Fulvie)

Kleopatra: Já dobře znám
bohatství správný význam,
ten klíč šanci
dává mi vládnout.
Fulvie: A Řím plný žen,
jejich touhám je snášen
zlata žár,
jenž je pouhou ozdobou.
K:-Ten žár...
F: -...jasně říká, že můžu...
K: -...být svá...
F:-...vlastní paní bez mužů.
Obě: Léta sbírá
ženská víra sílu svou,
v slunce záři klidné stáří
bez všech pout.
K:-Dámy vládnou, tak to bývá.
F:-Mocí tajnou, co jim zbývá.
K:-Muži doufaj, že jen...
-...táhnou nás.
K: Ten pohled žen
na svět králům je vzdálen.
F: -Já vím.
K: -Svět se zdá být jen pánů.
F: -Pravdu máš.
K:-Je náš.
-Stejně náš.
F:-Ano, náš!
K: Bozi nám dávaj píli znovu vstát
a nalézat dál svůj cíl.
F: -Ten cíl...
K: -...jasně říká, že můžu...
F: -Být svá...
K: -...vlastní paní bez mužů.
Obě: Léta sbírá ženská víra
sílu svou.
V slunce záři klidné stáří
bez všech pout.
K: -Dámy vládnou, tak to bývá.
F: -Mocí tajnou, co jim zbývá.
Obě: -Muži doufaj...
-...že jen táhnou nás.
Léta sbírá ženská víra
sílu svou.
V slunce záři klidné stáří
bez všech pout.
K: -Dámy vládnou, tak to bývá.
F: -Mocí tajnou, co jim zbývá.
Obě: Muži doufaj, že jen táhnou nás.
Ženy schopné budou vládnout.
Ženy schopné budou vládnout.
Ženy schopné
budou vládnout nám.

Dohoda oboustranná
(Antonius, Kleopatra, Apollodoros)

Apollodoros: Antonius!
Antonius: Královna čeká tu, jak se mi zdá,
proč nechce mi v ústrety jít.
Apollodoros: Chceš-li, ať pomocnou ruku
ti dá, raději nechej to být.
Antonius: Krásná jsi jako dřív možná i
víc, Caesarův šperk nosíváš.
Kleopatra: Možná že nejprve měl bys mi
říct, co vlastně na srdci máš.
Oba: Zlata dost má egyptský stát
a římská síla,
ta s ním bude stát.
Vyjdem si vstříc,
stačí jen říct,
dohoda oboustranná.

Bohové V - Láska i moc
(Isis a Jupiter)

Jupiter: Už je to tak, jak jsem říkal.
Teď jí bude zobat z ruky
velký Antonius.
Isis: Zlata má dost egyptský stát
a římská síla s ním bude stát.
Jupiter: Jo, stát... to bude určitě.
Isis: Tvoje dvojsmysly
jsou poněkud obehrané.
Kleopatra je šťastná. Marcus
Antonius jí může hodně prospět,
stejně jako kdysi Caesar.
Jupiter: Ještě že to Caesar nevidí.
Ten by se musel obracet v hrobě.
Vlastně ne, on žádnej nemá.
Isis: Caesar by tomuto
svazku požehnal.
Marcus Antonius byl jeho
dlouholetým spojencem.
Jupiter: Antonius! Až se tohleto doví
ta jeho Fúrie...
Isis: Myslím, že tajná schůzka Antonia
a Kleopatry právě začíná.
Pojďme se pokochat
jejich vzájemným sblížením.
Jupiter: Pojďme se společně kochat.
Já už jsem se dlouho nekochal.

Já ti přísahám
(Kleopatra a Antonius)

Kleopatra: Já ti přísahám,
trochu úzkost v srdci mám,
když se do něj vkrádá Řím.
Já znám ty konce zlé,
je stejný jed snad lék,
ač z říše hadů,
já to sotva vím.
Antonius: Já, královno, tvá víčka
zbavím vzápětí
všech zármutků i napětí,
tak zůstaň jen v mém objetí,
a žár mé vášně hrozí stínům,
jež odlétají z tváře tvé i snů.
Kleopatra: Vždyť já už dávno nevzlykám
a lásku svou ti všechnu dám,
v tom rouchu vládců
jsem to přece já.
Ta dáma, dál co sama vstává,
a v úsvitu pak
bledne moc a sláva.
Antonius: To já chci po tvém boku spát,
do říše tvého srdce vpád
je víc, než bych si
troufal dříve říct.
Kleopatra: Já ti přísahám,
teď jen tebe v srdci mám,
nový příběh nám
teď můžou bozi psát,
my můžem lásku sát
a jedno je, co na to říká Řím.
Antonius: Já, královno, tvá víčka
zbavím vzápětí
všech zármutků i napětí,
tak zůstaň jen v mém objetí,
a žár mé vášně hrozí stínům,
jež odlétají z tváře tvé i snů.
Kleopatra: Vždyť já už dávno nevzlykám
a lásku svou ti všechnu dám,
kdo rád tě má,
tak to jsem přece já.
Oba: A září nový věk, jenž vstává,
a v úsvitu pak svítí
moc a sláva.
To já chci po tvém boku spát,
do říše tvého srdce vpád,
nejvíc ze mne chci ti dát,
tak říkej mi to tisíckrát,
můj další život náhle máš,
je tvůj.

Chci Řím
(Fulvie a Octavian)

Fulvie: Nesnesu víc, jdu ti to říct,
Antonius už s ní spí.
Octavian: Dospělý muž, Fulvie, už
co dělat má, snad sám ví.
Fulvie: Nenech se plést, nechá se svést,
jakmile v dáli je Řím.
Oba: Z mých tajných záměrů k tvým
jasným závěrům mám blíž.
Fulvie: Caesarův syn v Egyptě s ním
ohrozí Řím jako král.
Octavian: Egyptský sok, no, to je šok,
Caesar jsem teď přece já.
Fulvie, mlč a hned opusť můj dům,
Octavian chce být sám.
Z mých tajných záměrů
pár jasných závěrů,
má síla může růst, chci Řím,
chci Řím,
chci Řím!
Mám dobrý plán, Fulvii sám
raději odstraním dřív.
Antonius je na můj vkus
o krůček dál, než chtěl Řím.
Sestru mu dám, proto ji mám,
nač se hned hádat a přít.
Z mých tajných záměrů
pár jasných závěrů,
má síla může růst,
chci Řím. Řím!

Roztoužená
(Kleopatra)

Roztoužená i zaskočená
jdu za láskou.
Neotřesen ničím roste
můj sen, je o nás dvou.
Já přece vím,
je jen Caesara stín,
co se dá dělat s tím,
láska ví.
Mé smyslné sny nesmyslné
nudu ukrátí.
Tuší můj stát, co se má stát,
až se navrátí,
až se navrátí.

Svatební hostina
(senátoři)

Senátor1: Koukejte, jak jim to sluší!
Ale ženich se netváří
zrovna zamilovaně!
Zdá se, že je tak
trochu pod parou.
Senátor2: Nedivte se,
je to sňatek z rozumu.
Octavian mu dal svou sestru,
aby utužili triumvirát.
Senátor3: Ale Octavie se tváří vznešeně!
Senátor2: Také je to přední římská žena.
Senátor1: Zato Antonius, vidíte? Už to
s tím vínem opravdu přehání.
Válí se po nějaké
družbě jako barbar.
Senátor2: A ta družba
je podobná Kleopatře.
Inu, voják -
v každém dobytém městě ženy.
Senátor1: -Hlavně že sňatek prospěje Římu.
Všichni: -Na triumvirát!

Čest královnám
(Apollodoros a Kleopatra)

Kleopatra: V srdci mém je zášť,
když muž mě podvádí.
A bolí to zvlášť,
když si jinou odvádí
jako ženu vlastní
a ví to celý Řím.
Mí odpůrci jsou šťastní,
Já už mu nevěřím
Apollodoros: Kde tvá síla králů?
Teď právě skomírá?
Kleopatra: Stovky prázdných sálů
osamělost otvírá.
A: To se někdy stává,
Kleopatra, kterou znám,
ze svých pádů silná vstává,
zachová čest královnám.
Oba:Čest královnám.
Čest královnám.
A: -Ohlásil se právě judský král.
K:-Zcela mimo Řím teď stočím pohled svůj.
A: Pro Egypt jsi vším,
tak za svým státem stůj.
Oba: Budoucnost je východ,
dobře chránit může nás,
má jednu z velkých výhod,
je to proti Římu hráz.
A: Egypt je zas rád,
že chceš mu v čele stát.
K: Vládce musí hrát
vždy nejdřív za svůj stát.
A: I když se to stává,
Kleopatra, kterou znám,
ze svých pádů silná vstává,
zachová čest královnám.
Oba: Čest královnám.
Čest královnám.
A: -O tvůj chladný rozum jsem se bál.
K:-Vydržím i víc, moh mě líp znát.
Spojencům jdem říct,
kterou cestou teď se dát.

Máme svůj Řím
(Octavian a Octavie)

Octavian: Odpověz mi, sestro má,
tak jaký je tvůj muž.
Octavie: Víš, já nejsem neskromná,
heslo mé je vlasti služ.
Octavian: Jeho další plány musím znát
a dobrý pozor dát.
Octavie: Kdo je Antonius, málo vím,
dělám, co chtěl Řím.
Octavian: Události berou spád,
on musí z města ven.
Octavie: Stejně se mnou nechce spát,
pokud nepropil svůj den.
Octavian: Zase zpátky já mu Egypt dám,
tam s ním záměr mám.
Oba: Kdo je Antonius, málo vím,
dělám, co chtěl Řím,
náš velký Řím,
náš velký Řím.
Octavian: Octavie drahá, slyš,
já mám tě, sestro, rád.
Tvoje služba končí již.
Octavie: -A můžu známé zvát.
Octavian: Už jsi volná opět jako dřív
a u nohou máš Řím.
Oba: A tak Antonius odchází
a nám neschází.
Máme svůj Řím,
náš velký Řím.

Smlouva s Římem
(Kleopatra a Marcus Antonius)

Kleopatra: Služebník oddaný,
nebo spíš poddaný,
copak si žádá tvůj pán?
Antonius: Musím tě opravit,
V Římě, kde volí lid,
nevládne Octavian.
Kleopatra: Padni na kolena,
já nejsem volena,
cti královský majestát.
Oba: Smlouvu ať Řím píše výhodnou
zde s egyptskou královnou.
Hleď, tato území stanou se pouze
mým majetkem svrchovaným.
Antonius: Půdu já rád ti dám,
též se ti omlouvám
za sňatek, který chtěl Řím.
Kleopatra: Nemáš snad vůli svou?
Lidem, co blízko jsou,
vyhovíš ve všem a rád.
Oba: Smlouvu ať Řím píše výhodnou
zde s egyptskou královnou.
Antonius: Musel jsem si vzít Octavii,
abych utužil triumvirát.
Kleopatra: Učinil jsi z královny Egypta
svou děvku.
Oba: Smlouvu ať Řím píše výhodnou
zde s egyptskou královnou.
Kleopatra: Jen svatbou s královnou
odčiníš hanbu mou,
jen ať to ví celý Řím.
Antonius: Sám si tě vezmu rád,
slibuji nastokrát,
miluji tě, teď to vím.
Kleopatra: Náš sňatek z rozumu
potvrdí korunu,
již nosí Caesarian.
Oba: Smlouvu ať Řím píše výhodnou
zde s egyptskou královnou.
Smlouvu ať Řím píše výhodnou
zde s egyptskou královnou.

Senát II - Octavian v senátu
(Octavian, senátoři)

Octavian: Senátoři, poslechněte si
zprávy z Egypta!
Senátor1:-Copak zas Kleopatra vyvádí?
Senátor2:-To jsem zvědav.
Octavian: Přišel mi dopis a podrobný popis
všech posledních
egyptských událostí.
Marcus Antonius
odhodil všechen vkus,
když svolil ke svatbě
s tou bytostí.
Senátoři: Nebo ho dostala
před kněze lstí.
Senátor2: Ta je schopná všeho.
Octavian: Doneslo se mně,
že dostala země,
jež prstem si na mapě označila.
Navíc i slib jí dal,
její syn má být král,
zkrátka jsem ohromen,
jak je čilá.
Senátoři: Její moc roste
a to věc je zlá.
Senátor2: Egyptská královna?
Řím se s ní vyrovná!
Antonius je však Říman, jak vím.
Senátor3: Pravdu máš, příteli,
mějme na zřeteli
Říma prospěch,
a to vždy především.
Všichni: Senát ten problém snad nevyřeší.
Octavian: Pánové!
Nebuďme jak děti,
přečtu vám v závěti
vůli Antoniovu poslední.
S královnou v Egyptě
spočinout ve kryptě
chce prý,
až sečte se běh jeho dní.
Senátoři: No to jsme docela šokovaní.
Římu se odrodil,
vlast svoji odhodil,
v cizině po smrti rozhodl dlít.
Ví dobře římský stát,
jak zradu potrestat,
odpověď na to jen boj může být.
A římští vojáci půjdou se bít.
A římští vojáci půjdou se bít.
Boj!

Bohové VI - Příliš mnoho žen
(Jupiter a Isis)

Jupiter: Isinko, ty přece víš
že já nemám nic proti ženskejm
ale v těch Antoniových mám takový zmatek.
To máš: Exmanželka Fulvie
novomanželka Octavie,
teď do toho ta Kleopatra,
teda, to je žen.
Isis: Ale Kleopatru miluje,
Octavii si vzal z politických důvodů
jakožto sestru Octavianovu,
aby upevnil mocenský triumvirát.
Jupiter: A Fulvie?
Isis: Postavila se otevřeně  proti Octavianovi
a prohrála. Popravili jí.
Jupiter: Jó, vážně?
Isis: Ano
Jupiter: Tak to jsem propás.
Tak to vidíš, to víno je někdy tak dobré
že ho nemůžeš přestat pít.
I když probíhají zásadní dějinné události.
Isis: Jupitere, musíme stát pevně při Kleopatře
Spravedlnost a láska musí zvítězit.
Jupiter: Jé, to si řekla krásně.
Tvé myšlenky jsou tak vznešené.
Škoda že se nedají realizovat.
Isis: Ale Kleopatra Antoniovi odpustila
má dobré srdce a otevřenou duši.
Jupiter: Bodejť by mu neodpustila,
když za to dostala nová území.
Ale senát, v čele s Octavianem,
ten mu to neodpustí.
To jeho spojenectví s Kleopatrou
jim v Římě pěkně pije krev.
Isis: tak pojď Jupitere,
pokusíme se o nemožné.
Zachránit poslední z rodu Ptolemaiů.
(Isis se napije vína z Jupiterova demižonu)
Jupiter: Vezmi si příště svůj demižon.
Já tam měl na dně.
A stejně, jsou to paradoxy,
dějiny nevytváří politika
ale obyčejná postel.
A teď se kvůli tomu
zase budou Římani řezat mezi sebou.
Isis: Tak pojď.
 
 

Moři vládne Řím
(Octavian a Octavie)

Octavian: Poslouchej, zda ti já
bitvu u Actia vylíčit smím.
S Egyptem na moři Řím slavně
soupeřil důvtipem mým.
Egyptské lodě jsem zapálit dal,
nezůstal živ nikdo,
jenž by se vzdal.
Octavie: Koráb Antoniův též ke dnu šel,
Oba: nikdo z těch mužů
to nepřežil, žel.
Dál moři vládne Řím.
Tak dál moři vládne Řím.
-Tak dál vládne Řím...
Octavian: -...jak říkám ti já.

Síla vůle bohů
(Marcus Antonius)

Z výšky orlů
k zemi pád prožívat mám,
před bojem já zůstávám
sám a sám.
Mít tak štěstí,
už bych dávno Římu vlád,
teď však musím proti stát
sám a sám.
A dál cítím, že má zrádná
hvězda hledá smutný cíl
a sláva je pár chvil,
má náruč prázdná,
pouze meč by v ní se skryl,
síla vůle bohů - nic víc.
Má lásko hrdá,
že tě rád mám, přísahám,
konec konců já už znám,
sám a sám.
Cítím, že má zrádná
hvězda hledá smutný cíl
a sláva je pár chvil,
má náruč prázdná,
pouze meč by v ní se skryl.
Sílu vůle bohů vnímám,
já ji proklínám,
lásko, dej si číši vína,
já už prohrávám...
Apollodoros: -Antonie!
-Prohrávám.
Zrádná hvězda
hledá smutný cíl
a sláva je pár chvil,
má náruč prázdná,
pouze meč by v ní se skryl.
Síla vůle bohů - nic víc.

Dál královnou jsem já
(Kleopatra)

Ó, božská Isis, já tě vzývám,
tak málo času
náhle zbývá, vím.
Říše má je v područí,
v knihách mrtvých dohru číst
teď můžu, když tvou náruč vítám.
Dál královnou jsem já
a lid můj má mě ctít,
já kráčím v legendách,
ze snů už přece vím,
to má tak být.
Ať Řím jen poslouchá,
jak věrný je můj stát,
kde o mně budou psát,
jak býval Egypt ráj.
Ať Řím jen poslouchá,
dál královnou jsem já.

Svět má jméno Řím
(Octavian, Apollodoros)

Octavian: Kde je teď královna, účet s ní
vyrovnám, konečně Egypt je můj.
Apollodoros: Antonius je zde, nalezl v těchto
zdech neodvratný osud svůj.
-Velký Říman dodýchal...
Octavian: -...ač proti nám léta stál...
Apollodoros:-...se ctí bude vzpomínán.
Octavian: -...a můj plán je dokonán.
Svět má mít jméno Řím.

Poslední píseň o Nilu
(Kleopatra a pak všichni)

Odcházím, já nevzlykám,
temnotě říše stínů přivykám.
Zemi mou mít bude Řím,
dřív než má zem zešeří.
Krokodýl spí v písčinách,
přemýšlím
o všech dávných příčinách.
Duše má bdí ve hvězdách,
netoužím já jim se vzdát.
Snáší pryč pláč a žal
Nil, jejž sám Ré nám dal,
deltou dál proudí Nil můj.
Skončil Řím zkázu mou,
mou zem tak svázanou
silou svou léčí Nil můj.
Všichni: Snáší pryč pláč a žal
Nil, jejž sám Ré nám dal,
deltou dál proudí Nil můj.
Římským zlem vláčenou,
pláčem tvář smáčenou,
silou svou léčí Nil můj.